Horsemanship s Bořánkem
Víkend 5. června byl pro nás hodně náročný. Už v pátek jsem na Dandym dojela k Janě Kocurkové a pomáhala se stavěním ohrad a přístřešků na následující kurz horsmanshipu. Ruce jsem měla pěkně vytahané, Dandy navíc zlobil u hospody, protože se bál velkého plápolajícího slunečníku. Nevím, jestli mi vlastně nechtěl udělat radost, jakože bysme si dali pivo, ale nakonec dostal otěží přes zadek a dal si říct.
Bořánek přijel s menším zpožděním v sobotu kolem desáte. Ptal se, co je to za řidiče, kteří vozí SPZ s písmenem Z. Nakonec jsme se shodli, že to nejsou začátečníci, ale Zlíňáci. Prý sjezdil už kus republiky, ale takové řidiče prasata (předjíždějí přívěs s koněm přes plnou atd.) se jen tak nevidí. Souhlasím.
Samotný kurz byl výborný. První den jsme pracovali ze země. Poděs šel do kruhovky první se Soňasem a moc mu to šlo. Železné nervy, koník poslouchal. U nás s Dandym to bylo maličko horší. Bořánek ani Dandy se nenechali ošulit a hned poznali, že i když mám uvolněné tělo, v hlavě je to papyňák. Bořánek udělal pár vtípků, uvolnil mě a nakonec jsme předvedli velmi slušný rytmus i pár dalších kousků. Bořánkovi jsme se líbili a říkal, že se těší s námi do sedla.
V neděli se jezdilo, bylo to trošku náročné, neboť do nás nemilosrdne pralo slunce jak sedlák cepem. Ale byli jsme stateční (ještě teď mám opar přes půl obličeje, nechápu, proč se mě každý ptá, jestli jsem neslítla z koně...) a přes ošoupaný zadek jsme to vydrželi. Když Vašek Bořánek mluvil o ostatních koních z kurzu, oslovoval je "Piškote" popř. "Punťo". Jen o Sonym prohlásil, že vypadá jako zhřebná kobyla :-) a o Dandym řekl, že je to aristokrat a několikrát zopakoval, že je velká šikula. Moc mě to potěšilo.
Probírali jsme obrat kolem předku, zadku, směr, rytmus, problémy při nasedání, měkké couvání a spoustu dalších věcí. A moc užitečných. Metody byly velmi chytré a většinou dělané tak, aby byly pro koníka černobílé, tedy jasné a srozumitelné. Po celou dobu se Dandoš choval velmi slušně, neřehtal, nepanikařil, snažil se spolupracovat. Na konci kurzu nám dokonce Bořánek nabídl, že uděláme nějaký společný trénink u nich na ranči a přesvědčoval mě, ať začnu zase závodit. Potěšilo mě to, a moc. Třeba nám to vyjde a zajedem si i s Poděsem zatrénovat do jižních Čech.